Projekt „Zvuková cesta Petra Ginze v Terezíně“ vznikl v olomouckém rozhlasovém kroužku Sluchátko. Zaměřuje se na dramatizované vyprávění o období 2. světové války a holocaustu prostřednictvím osobního příběhu čtrnáctiletého chlapce Petra Ginze, který v letech 1942–44 prošel terezínským ghettem pro Židy.
S oporou o knihu Františka Tichého Princ se žlutou hvězdou rekonstruuje osudy židovských dětí a dospělých prostřednictvím zvukové cesty, která je přístupná školním výpravám i široké veřejnosti prostřednictvím mobilní aplikace platformy TourStories. Hlavní důraz klade na propojení autentických lokalit v Terezíně s dětským vyprávěním.
Děti ze Sluchátka celý rok psaly scénář, jezdily do Terezína, vybíraly ze života a díla Petra Ginze nejzajímavější okamžiky, seznamovaly se s tím, co se po dětech z ghetta zachovalo. Následně sestavily trasu po Terezíně a nahrály situace, ve kterých vytvářejí svět dětí v ghettu. Jejich radosti, úzkosti, strach z transportů, hlad, ale i těšení se na fotbalový zápas nebo příchozí balík z domova.
Cílovou skupinou zvukové cesty jsou žáci základních a středních škol, rodiny s dětmi, turisté. Taková zvuková cesta nemá v Čechách a na Moravě obdoby, rešerše nenabízí podobnou cestu ani v evropském kontextu. Projekt tak přináší zcela nový formát, který využívá dětské interprety, autentické příběhy a silně emotivní zvukový design.
12 zastavení je koncipováno jako procházka po Terezíně, konkrétní situace mají přímou nebo volnější vazbu na konkrétní lokaci. Imerzivní, vtahující zvuk audiowalku plný dětských hlasů doplňují fotografie, mapky a další materiály v aplikaci TourStories. Zvukovou cestu lze poslouchat online na sluchátka přímo v Terezíně, nebo si jednotlivá zastavení stáhnout dopředu a „šetřit data“.
Jedinečná atmosféra tereziánské pevnosti zásadně umocňuje zážitek a nechává ožít atmosféru stísněného prostoru ghetta 2. světové války. Z desetitisíce dětí, které prošly Terezínem, jich osm a půl tisíc válku nepřežilo. Naším audiowalkem je připomínáme u příležitosti 80. výročí druhé světové války a holocaustu.
Kroužek Sluchátko funguje při Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Audiowalk vznikl ve spolupráci s univerzitní audivizuální produkcí.
Štěpán, spoluautor a představitel Petra Ginze, 14 let:
O celém projektu si troufám říct, že se velmi povedl. My jsme totiž nebyli jenom jako herci, ale mohli jsme celý projekt utvářet, a to mi na tom přijde to nejdůležitější. Líbí se mi, že audiowalk nemluví o celém osudu Židů za 2. světové války, ale o konkrétních lidech, a tak je pro mě příběh mnohem osobnější. Velmi jsem se do příběhu židovských dětí vžil. Audiowalk není historickým výkladem, ale skládá se z dialogů a hromadných scén a tím je celý příběh poslouchatelnější.
Anežka, spoluautorka a herečka, 16 let:
O holocaustu jsem toho věděla docela hodně, ale o Terezíně jsem si myslela, že to byl koncentrační tábor, kde byli lidé pomalu vyvražďováni. Nevěděla jsem, že ve městě bydleli lidé v ghettu, pracovali tam a děti se tam tajně učily. Nejhorší mi přijde, že někteří lidé mohou tak nenávidět určitou skupinu lidí, která jim nic neudělala, a nedělá jim problém vyvraždit celé rodiny s dětmi.
Šimon, dramaturg, spolutvůrce a představitel Hanuše Hachenburga, 17 let:
V Terezíně jsem byl před naším audiowalkem dvakrát, se školou a na skok s babičkou. Teď, ačkoli se tady odehrálo tolik hrůz, je to pro mě místo spojené s radostí a řekněme kladnými emocemi. Práce na audiowalku předčila mé očekávání. Míříme více na emoce a zážitek, než na 100% informace. Určitě je dobrý nápad spojit náš audiowalk s návštěvou muzea ve škole nebo Magdeburskými kasárnami. Pohled na trosky kasáren Drážďanských, kam jsme umístili naše 2. zastavení, je slzorodý…
Ema, spoluautorka a herečka, 16 let:
Nejvíc mě zasáhla návštěva terezínské nemocnice, která je dnes nepřístupná veřejnosti. Na obrovské půdě za války bydlely židovské rodiny, všichni namačkaní vedle sebe, vlastně skoro pořád potmě, protože tam není moc oken. Zvláštní atmosféru má Terezín v noci, když je všude klid a svítí jen pár lamp. Náš audiowalk se dá poslouchat kdykoli, to je na tom super, že nemá žádnou „otvírací dobu“!
Josefína, spoluautorka a herečka, 15 let:
Holocaust jsem docela znala, ale vůbec jsem o tom nevěděla tolik, jako teď. Určitě doporučuji si náš audiowalk poslechnout. Pro stejně staré lidi, jako jsme my, je to zábavná a super forma poučení a porozumění, jaké to pro Židy a míšence bylo za 2. světové války. A není to jen smutné!
Mikuláš, spoluautor a představitel role Jiřího Bradyho, 13 let:
O 2. světové válce jsem toho věděl velmi málo, protože se to učí až v 9. třídě. Dozvěděl jsem se, proč Hitler vraždil Židy a o hrozných podmínkách v ghettu. Bavilo mě psaní scénáře, hlavně historky z heimu. Dozvěděl jsem se víc o každodenních činnostech, povinnostech a životě Židů v Terezíně obecně. Zabralo nám to hodně času a úsilí, ale mysllím, že se to vyplatilo. Jednotlivé scény jsou rozmanité a zábavné, takže bych procházku a poslech určitě doporučil rodině i kamarádům.
Partneři projektu
Kontakt
Vedoucí projektu:
doc. Mgr. Andrea Hanáčková, Ph.D.
Telefon:
603 840 976
E-mail:
andrea.hanackova@upol.cz